UMĚNÍ VE MĚSTĚ – SOCHAŘSKÉ CITY 





Středa 01.12.2021 - 25.09.2022 / start 00:00 - 23:59 / kde různá místa / bez vstupného / / / /
UMĚNÍ VE MĚSTĚ – SOCHAŘSKÉ CITY 
EXTERIÉROVÁ VÝSTAVA / SOCHA

Kurátor: Michal Trpák

Spolek Umění ve městě z Českých Budějovic přiváží ve spolupráci s Opavskou kulturní organizací do Opavy sochařské CITY. Sochařské emoce vstupují do prostoru města, vnášejí do něj nové příběhy, vibrace a současná témata zhmotněná výtvarníky do rozličných sochařských forem.

Sedm soch a sedm různých témat, z toho čtyři pracující s figurativní tematikou, dvě inspirované rostlinnou říší a poslední, Disconnected – odpojeno od Milana Caise, se pokouší být jakousi banální alegorií současnosti. Lidstvo se dostalo do situace, kdy si život bez “zapojení” téměř nedokáže představit. S příchodem pandemie se v posledním roce stalo slovo online přinejmenším lehce nadužívané. Jak by svět vypadal zase offline si už dnes nikdo neumí představit.

Jak být připojen a jakou formou je téma, s kterým si pohrává socha od Matěje Franka. Komunikační kanály, kterými se dorozumíváme, se mohou zdát zmatečné a složité. V tomto případě se ale hlas každého z rozmlouvajících nese přímo k uším dalších dvou komunikačních partnerů. Navzdory očekávanému zmatku je snadné najít porozumění.

Myšlenky jsou zárodky komunikace, někdy ani nevyřčené, někdy svazující, tak jako u sochy Myšlenka od Vladimíra Franze a Štěpána Molína. Myšlenka přichází bůhví odkud. Napadne-li vůbec a stojí-li za psí štěk, chytne za hlavu… a tlačí a mačká a drtí.

Stejně jako do koutku zamáčknutý Žebrák na okraj společnosti, sedící na rohu ulice je námětem pro sochu Jakuba Flejšara. Žebrák, bezdomovec, chudák, mrzák, houmlesák – systémem a mnohými považován za okraj společnosti… Jak skvěle ten „náš“ systém umí rozdělovat, zařazovat, třídit a škatulkovat. O co více (či méně?) jsme lidmi než domnělý „okraj společnosti“? Dělá nás materiálno šťastnějšími, než je on? Je to lidské Ego, které nás žene dál a výš a občas dovede ostatními pohrdat.

Ego možná dráždivé a provokující a v něčem přímočaré a banální vycházející ze základních principů je námětem pro sochu Libora Hurdy.  Tato socha budí mnoho emocí, a tak zájem o její formu nebo podstatu vyprovokoval k přivezení dalších exteriérových děl tohoto autora. Don-Q na koni přispěchal na pomoc do Opavy k boji s mlýny, předsudky či nepochopením. Kentaur Enzo je další jezdeckou sochou, která se přiřítila do města podpořit sochu EGO. Záchranný kruh pak podává Čekání na vodu, komu a proč ještě není zřejmé. Ale Hurdova figurální groteska nebere nic a nikoho vážně, především ne Prognostika, ztvárněného jako šaška. A nadsázka a humor nechybí ani v soše Crawler, kde se můžeme jen dohadovat, zdali si zde autor neudělal legraci sám ze sebe, neboť portrét šneka je mu nápadně podobný.

Hurda nepotřebuje dlouhé komentáře ani kurátorské texty, jak sám říká, je mu celkem jedno, co si kdo v soše najde a jak si jeho radost a opojení v práci utváření kovů do figurálních forem přebere.

Socha s názvem Orchidea je plastikou ze série Metamorfloris, na které autor již několik let intenzivně pracuje. V kostce by se tato série dala definovat jako “snaha o povznesení neušlechtilého materiálu na rovinu biomorfních konstrukcí.”

Metamorfóza přírodnin je i objekt s názvem PRINTREE odkazující ke snaze se maximálně přiblížit přírodě, přenést běžnou součást krajiny, lesa do nového prostoru, do nových souvislostí i měřítek. Proměnit její materiálové složení a touto změnou zdůraznit její estetické kvality. Tato socha v jedinečné proporci zobrazuje autorovu ideu tištěného stromu, který zvenčí působí jako reálný, organický prvek. Až při jeho rozříznutí je odhalena lež, klam, skrývající se pod povrchem.

Sochařské příběhy, city, emoce, tak vstupují do města – opavského City, aby jitřily city obyvatel a návštěvníků města sochařskými formami.
Michal Trpák